Léčivé vlastnosti stromů

Které stromy v článku zmíním? Bez černý, borovici lesní, břízu bělokorou, buk lesní, dub letní, jedli bělokorou, jeřáb ptačí, jírovec maďal, lípu srdčitou, lísku obecnou, olši lepkavou, ořešák královský, smrk ztepilý, topol černý, topol osiku, třešeň višeň a vrbu bílou.

Jak šetrně sbírat mízu a kůru, aby to stromu neublížilo? Věřím, že mnoho z vás ví, že stromy také cítí bolest a že jsou to citlivé bytosti. Když jim utrhnete pár listů, neublíží jim to, ale v případě kůry a mízy by byl zásah trochu drastičtější. Proto kůru sbíráme výhradně z padlých a pořezaných stromů. V případě mízy je to trochu složitější, jedna z metod, která strom z dlouhodobého hlediska nepoškodí, je navrtání kmene, to se mi zdá ale poměrně drastické :D nevím, jestli to jde u všech stromů, ale vím, že u břízy stačí odštípnout jednu silnější větvičku a na "pahýl", který zůstane, připevníme pomocí gumičky igelitový pytlík. Za pár hodin by se v něm mělo nastřádat nějaké množství březové vody.

Co všechno se dá ze stromu vzít? Stromy nám kromě kůry a mízy (či pryskyřice) mohou nabídnout květy, listy, popřípadě jehličí, plody, oddenky, semena a pupeny. Je toho opravdu hodně, teoreticky ze stromů využijeme všechno kromě kořenu :D

Tak a jdeme se už podívat na jednotlivé stromy :)

Bez černý
Pokud jde o bez, sbíráme květ (květen, červen), listy (duben-září) a plody (srpen, září). Květy sbíráme za suchého počasí a obvykle se zpracují do lahodného bezového sirupu. Mohou se ale i sušit, a to zavěšené "vzhůru nohama" na šňůrách, je třeba ale dávat pozor, aby se nezapařily. Plody se pak suší na slunci a dosoušejí umělým teplem, ale častější je výroba kompotů či zavařenin. Čerstvé listy trháme k okamžitému použití. Květy bezu vyvolávají pocení, jsou močopudné a snižují horečku. Podávají se při nachlazeních. Plody zase tiší bolest, osvědčené jsou zejména při migrénách, ale i při nadýmání. Čaj z plodů má mírné projímavé účinky. Bezinkový ocet je pak výborný pro masáže bolavých svalů. Listy se využívají jako zábal při revmatismu a přidávají se do čajů za účelem léčby akné.

Borovice lesní
Z borovice sbíráme doslova všechno - semena ze šišek (listopad-březen), pupeny (březen, duben), mladé výhonky (květen), pryskyřici (celý rok), jehličí (celý rok) a kůru (celý rok). Pupeny silně aromaticky voní, skladujeme je nejlépe v uzavíratelných sklenicích (samozřejmě po tom, co je usušíme), z mladých výhonků můžeme vytvořit sirup, který je vhodný proti kašli. Pryskyřici sbíráme pouze pro okamžitou spotřebu, stejně jako jehličí a kůru. Koupel v borové kůře je vhodná pro ženy po porodu - stahuje dělohu. Borová jadérka působí močopudně a dezinfekčně při zánětu ledvin či močového měchýře. Náplasti s pryskyřicí pak hojí rány a vředy, odvar z borového jehličí je zase dobrý na bolest svalů a kloubů. Drcené jehličí pomáhá při aftech či hojení ran.

Bříza Bělokorá
Z břízy se sbírá míza (březen, duben), listy (duben-červen) a pupeny (duben-červen). Listy jsou náchylné k zapaření, proto je při sběru uchováváme načechrané a sušíme je přirozenou teplotou a ve stínu. Naopak pupeny sušíme umělým teplem. Mízu, pokud budeme navrtávat kmen, bereme z vrtu 1,5 m nad zemí. Březová voda jako taková je velice oblíbeným a vyhlášeným prostředkem lidové medicíny a lidé ji často pijí jako takový jarní detox, jelikož zbavuje tělo škodlivých látek a solí. Působí také při léčbě bolesti kloubů, omlazuje pleť a mírní akné. Prospívá ale i při vnějším použití - hojí vyrážky, plísňová onemocnění, likviduje lupy a brání vypadávání vlasů. Z listí a pupenů pak děláme čaje, které působí močopudně a rovněž detoxikačně.

Buk lesní
Z buku si po celý rok odebíráme kůru, dále pupeny (březen, duben), listy (květen) a plody (září, říjen). Bukové listy a kůra se používají při horečce. Macerát (vodní výluh) z pupenů pak podporuje činnost ledvin a pomáhá při otocích a zánětech kloubů. Vyloupané bukvice obsahují olej, který se poměrem nenasycených mastných kyselin vyrovná olivovému. Mladé listy obsahují vlákninu, bílkoviny, vitamíny a minerály, proto se často přidávají do jarních salátů. Žvýkání mladých listů také hojí afty. Vlažný nálev  drcených listů je dobrý na neštovice či jiné kožní defekty.

Dub letní
Pokud jde o dub, sbíráme pupeny (březen, duben), kůru (březen, duben), listy (květen-září) a plody (září). Nejvýznamnější léčivou sílu má kůra, kterou odlupujeme z větviček. Suší se velice snadno. Pro její sběr jsou nejvhodnější pokácené mladé stromky - neubližujeme tak těm živým. Stejně tak získáváme i pupeny - z pokácených mladých stromků. Dubová kůra se používá do sedacích koupelí proti hemeroidům, vnitřně pak proti průjmům a zánětům trávicího a vylučovacího ústrojí. Koupele rovněž zmírňují příznaky atopického ekzému, otoky, kožní záněty, omrzliny a slabší popáleniny. Zmírňují i pocení a zápach nohou a likvidují plísně. Kloktadlo z dubové kůry se užívá při paradentóze. Žaludy před požíváním pražíme a užíváme je při žaludečních potížích či jako protijed při otravách.

Jedle bělokorá
Z jedle sbíráme jehličí a pryskyřici po dobu celého roku, kůru (duben, květen) a šišky (srpen). Všechny nasbírané části většinou slouží k výrobě olejů, tinktur či koupelím atd. Jedle obsahuje velké množství léčivých látek a dá se široce využít jak vnitřně, tak zevně. Jedle zklidňuje, posiluje imunitu a optimalizuje krevní oběh. Jedlový olej je dobrý při nachlazení, chřipce, angíně apod., potlačuje zápach z úst i zápach nohou. Pití čaje z jedle posiluje imunitu, detoxikuje organismus, upravuje metabolismus a účinně bojuje s ledvinovými kameny. Inhalování jedlové pryskyřice je pak oblíbené v aromaterapii, jelikož uklidňuje. Masti, olejíčky a koupele pak mírní akné, vrásky, mykózy, popáleniny a omrzliny.

Jeřáb ptačí
Sbíráme květ (květen, červen) a plod (říjen). Plody necháváme zavadnout na slunci i několik dní a až poté je dosušujeme při umělé teplotě do 50°C. Skladujeme je v látkových pytlíčcích na dobře větraném místě, vydrží tak až dva roky. Květy rovněž sušíme. Květy i plody působí mírně projímavě a močopudně, využívají se při léčbě močových kamenů. Podávají se ve formě macerátu, sirupu nebo odvaru. Jeřáb rovněž podporuje plodnost, normalizuje menstruační cyklus a podporuje hormonální rovnováhu u žen. Šťávy a čaje z jeřabin snižují krevní tlak a prospívají diabetikům. Odvarem z květů se pak omývají atopické ekzémy. Jen pozor, čerstvé jeřabiny jsou jedovaté, mohou vyvolat nevolnost, ale vařením či sušením svou toxicitu ztrácejí.

Jírovec maďal
Z jírovce, neboli kaštanu, sbíráme kůru (březen, duben), květ (květen) a semena (září, říjen). Květy lze sušit, ale jsou náchylné k hnědnutí - takové vyhazujeme, jsou znehodnocené. Květy a semena (kaštany) mají pozitivní účinek na cévní stěny, které zpevňují. Působí protizánětlivě a mírní otoky. Zevně se dá využít ve formě tinktury či koupele na mírnění bolesti, křečové žíly, hemeroidy či bércové vředy. Na tento strom raději zapomeňte, pokud máte nemocná játra či ledviny či pokud jste těhotná nebo kojící žena. Rovněž pro děti mohou být vyšší dávky léčiv z jírovce silně toxické.

Lípa srdčitá
Zde sbíráme pouze květ (červen, červenec) a listy (květen-září). Květy se dají usušit, ale teplota nesmí přesáhnout 35°C, protože poté by ztratily aroma. Listy se používají výhradně čerstvé. Čaj z lipových květů je tak trochu detoxikační - vyvolává pocení, působí močopudně a žlučopudně. Užívá se také při nachlazení, kašli, zánětu průdušek, zahlenění a ke snížení horečky. Čajem lze také kloktat při zánětech dásní. Při svalových křečích se pak na postižené místo přikládaly listy spařené vodou. Lípa je vhodná i na vlasy, kdy po oplachu z lipových květů zůstanou naše vlasy jemné, pružné, lesklé a voňavé.

Líska obecná
Sbíráme kůru (březen), listy (červen, červenec) a plody (září, říjen). Kůru sbíráme kolem poloviny března, kdy ještě nemá vyrašené listy. Listy pak sušíme ve stínu v teplotě do 40°C. Listy mají pozitivní vliv na trávicí soustavu - působí proti křečím žaludku, průjmu či nadýmání. Kůru můžeme přidat do sedací koupele při léčbě hemeroidů nebo do běžné koupele při problémech s ekzémem. Líska není pro své nízké léčebné účinky příliš vyhledávaná, ovšem její plody se těší velké oblibě nejen v potravinářství, ale i při výrobě kosmetiky.

Olše lepkavá
Z olše si bereme listy (duben-červen), pupeny (únor-duben) a kůru (únor-duben). Listy sušíme ve stínu v teplotě do 40°C. Výluhy se používají při onemocnění dýchacích cest a průjmech, jelikož listy a kůra olše v sobě nesou přírodní antibiotika. Při zánětu mandlí můžeme také odvar využít jako kloktadlo, při bércových vředech či špatně se hojících ranách zase volíme obklady. Rozmačkané čerstvé listy se mohou hodit kojícím ženám na rozpraskané bradavky. Odvarem z olšového listí si také můžeme oplachovat hlavu, což by mělo zamezit vypadávání vlasů.

Ořešák královský
Sbíráme listy (červen-červenec), plody (srpen, září) a semena (září). Listy nejlépe schnou v průvanu v teplotě do 45°C. Plodem ořešáku je vlašský ořech, kdyby to náhodou někdo nevěděl :D v srpnu, kdy ještě nejsou ořechy zralé, sbíráme zelené oplodí, které je bohaté na vitamin C. Listy i oplodí se užívají při poruchách zažívání, problémech s menstruací, cukrovce či nechutenství. Zralá semena jsou pak zdrojem vitaminu B a prospívají činnosti mozku a nervové soustavy celkově. Pomáhají také předcházet infarktu a jiným cévním chorobám, jelikož snižují cholesterol. Koupel v odvaru z listů či oplodí pomáhá při pocení nohou, plísňových onemocněních a nejrůznějších vyrážkách.

Smrk ztepilý
Sbíráme jehličí (duben, květen), pupeny (duben, květen) a pryskyřici (únor-listopad). Nejvyhledávanější je právě pryskyřice, kterou sbíráme z poraněného stromu. Využívá se při bolestech svalů, kloubů a zad. Z mladých výhonků pak můžeme vařit med. Výborný je i čaj z jehličí, výhonků a šišek, je dobrý zejména při rýmě a jiných respiračních onemocněních, jelikož ředí hlen a napomáhá tak jeho vykašlávání. Vývarem z větviček pak vyplachujeme ústa při zánětu dásní.

Topol černý
Z topolu černého si bereme listy (květen, červen), pupeny (únor-duben) a kůru (září, říjen). Nejvíce ceněné jsou pupeny, které sbíráme velice brzy. Sušíme při teplotě maximálně 40°C. Kůru můžeme odebírat z pokácených stromů, nejlépe z mladých. Při vnitřním užití můžeme topol použít při horečce, ke snížení močoviny v krvi, k hojení zánětů močového měchýře a prostaty, k léčbě boreliózy či revmatismu. Zevně, pomocí mastí například, hojíme rány, hemeroidy, popáleniny a omrzliny.

Topol osika
Sbíráme listy (duben-září), pupeny (únor-duben) a kůru (únor, březen, říjen, listopad). Pupeny sbíráme brzy, klidně už v únoru, kdy ještě nejsou rozvinuté. Sušíme je uměle při teplotě, která nepřekročí 40°C. Kůra se sbírá z mladých větví mladých stromů, a to buď časně zjara nebo až po opadání listí, suší se rovněž do 40°C. Listy nesušíme, ale trháme k okamžitému použití. Osika působí močopudně, analgeticky a snižuje horečku. Většinou se používá ve formě nálevu z pupenů. Odvar z kůry napomáhá při léčbě cukrovky. Zevně se dají použít zejména listy, někdy i kůra, a to na špatně se hojící rány a hemeroidy.

Třešeň višeň
Z višně sbíráme plody (červen, červenec), listy (květen-srpen), pryskyřici (březen-listopad) a stopky (červen, červenec). Plody konzumujeme buď přímo tak, jak jsme je utrhli, můžeme ale vyrobit zavařeniny, ovocná vína či sirupy. Stopky se snadno suší i uchovávají, mohou se pomlít na prášek, ale čerstvé se využívají na výrobu tinktury - mají vysoký obsah jódu. Listy sbíráme pouze pro okamžitou spotřebu a mízu pouze příležitostně. Plody višně obsahují zejména vitaminy B, jód, hořčík, železo nebo draslík, podporují tvorbu krevních destiček a podporují imunitní systém. Působí i jako prevence dny, chrání vaziva a klouby, snižuje jejich bolest a zánětlivost. Podporují také zdraví dásní. Stopky jsou oblíbeným prostředkem proti zadržování vody a využívají se při problémech močových cest. Také pomáhají štítné žláze. Listy pak zastavují krvácení a pryskyřice rozpuštěná v octu prospívá pokožce hlavy a odstraňuje lupy.

Vrba bílá
Z vrby sbíráme pouze kůru, a to brzy z jara, nejlépe v březnu. Kůru nebereme z kmene, proto můžeme odebírat i z živého stromu, a to konkrétně z dvouletých až tříletých větviček. Kůru z nich sloupneme tak, že větvičku kruhovitě nařízneme a naklepeme, mělo by to jít pak snadněji dolů. Sušíme uměle při teplotě 50°C. A k čemu je kůra dobrá? Pokud si z ní připravíme nálev, pomůže nám s vysokou teplotou, bolestmi hlavy, kašlem a rýmou, dokonce i při průjmech. Také tlumí bolesti kloubů a likviduje záněty. Zevně se dá použít k omývání špatně se hojících ran, plísňových onemocnění či při dlouhodobějším používání k odstranění lupů a akné. Výborné pro zevní použití jsou koupele.