Dryády

Všechny stromy jsou kouzelné a posvátné, ale jen některé mají schopnost cítit: stromové víly neboli dryády (název pochází z řecké mytologie). Mohou na sebe brát lidskou podobu, pohybují se pouze v blízkosti svého stromu, jelikož jejich končetiny jsou pevně spjaty s kořeny. I ve svém lidském vtělení bývají dryády velice podobné svému mateřskému stromu. V některé literatuře jsou dryády označovány slůvkem ent, zvlášť pokud v tváři připomínají starého muže. Stromovému lidu se totiž sice obecně říká dryády, ovšem neznamená to, že jde výhradně o krásné mladé ženské bytosti.
Pokud jsou na stromu patrné výrazné rysy, například podivně rozmístěné suky, které připomínají tvář či nějaké obrazce v kůře, lze téměř jistě říci, že je domovem kouzelného stvoření. Kolem těchto nápadných stromů se dobře porozhlédněte po kořenech vyčnívajících na povrch, zkypřené půdě či vytrhaném mechu. Tyto stromy většinou stávají osamocené, nebo naopak bývají jedním ze dvojice propletených stromů, bývají také velmi staré.
Obecně platí, že pokud zemře strom, zemře i dryáda, ale některé jejich duše přežívají a nelítostně pak pronásledují toho, kdo jejich smrt zavinil. Dokonce se říká, že pokud naříznete strom, který dryáda obývá, má jeho míza rudou barvu.
Nejpravděpodobnějším domovem dryád bývá dub, jelikož tento strom je pro neviditelné bytosti posvátný. Za ochránce neviditelné říše jsou pak považovány dryády trnky, cesmíny, horského jasanu a jeřábu, přičemž poslední dvě zmíněné bývají nejmocnější. Duchové těchto stromů mívají velice vlídnou povahu, ovšem pokud cesmínu obývá dryáda-muž, mívá sklony ke zlomyslnosti. Za zvlášť nebezpečné se pak považují dryády hlohu. Stejně tak nepřátelsky se mohou projevovat i bezové dryády, které bývají většinou považovány za ochránce. Moudrá dryáda je pak ta, která obývá lísku.

To by bylo všechno ke kouzelným dryádám, příští článek v této rubrice věnujeme rusalkám :)